čtvrtek 12. prosince 2013

Za branami Volterry

Šepot skoro neslyšný v dáli zní,
nemálo lidí si myslí, že jen sní,
jak samet ozývají se ta sladká slova,
pro člověka jen a pouze jáma lvová.

Dvě rudé oči temně září, zírají na ně z dáli,
nedá se říci, že by se lidé nebáli,
ale všichni kráčí dál, jak ovce na popravu,
už neberou to jen jako bezelstnou zábavu.

Oči strachem rozšířené, vyděšeně hledí,
tvář většiny z nich naplnila se šedí,
instinkt již radí jim utéci, zmizet co nejdřív,
aby přežili jednu z dalších upířích ofenzív.

Minuty se ale krátí, smrt je stále o krok blíže,
už i vytahují ty pověstné křesťanské kříže,
ale čas už vypršel, jejich dny jsou sečteny,
když překročí ty pověstné Voltérské kameny.

Už o nich nebude nikde zmínka, ani slovíčko,
zbude po nich jen smrtelného prachu maličko,
ale upíří vinu v tomto případě prominu.
Chtějí přeci jen svoji živinu!
Share:

0 comments:

Okomentovat