Jak (ne)podlehnout lemře

Žila jsem pro spoustu chlapců,
od rebelů k té skupince laskavců,
s některými se vodila za ručičky,
jeden starší, další mladičký,
ale pak jsem potkala tu lemru,
takovou, co najdete jen jednu,
která nevěnuje vám hezký úsměv,
a máte pocit, že nemůžete uspět.
Sice vypadá jako ztělesnění snů,
jako noční můra osamělých dnů,
ale neudělá pro vás zhola nic,
a vy snažíte se doufat v trochu víc.
Pak začali chodit zamilované dopisy,
a s nimi ty nejkrásnější narcisy,
jenže pohled kudrnatého blonďáka cíl neminul,
jako by snad iniciativu vyvinul…
Tak vyhrál ten, co nic nenapsal.

Což máme vlastně krapet společné.

Read More

Choutky duše nekrofila

Posednou vás občas zvrácené touhy a potřeby, které úplně nekorespondují s tím, co si lidé okolo vás představují? Nemyslím tím zajisté nic úchylného v tom smyslu, jak by to většinu lidí mohlo napadnout. Mám na mysli spíše něco… horšího.

Občas si toužím hrát. Není na tom rozhodně nic divného, jako dítě jsem většinu své energie věnovala právě této činnosti, ale čím více stárnu, tím více jsou mé hry zvrácenější.

Představte si, že dostanete mrtvolu (aby vás to nevyděsilo), se kterou si můžete dělat, co uznáte za vhodné. Operovat, rozdrásat, zničit, roztrhat a znovu sešít. Hlavu k srdci, nohy na ramena…

Read More

Poprvé a podvanácté

Poprvé jí srdce bilo na poplach,
podruhé odešla většina šlach,
potřetí krev vytekla z bledého těla,
počtvrté svalová tkáň divně čpěla.
Popáté dech zarazil se v plicích,
pošesté obličej rozdělil se v lících,
posedmé přerazila se jí páteř,
poosmé vzplála rusá kadeř.
Podeváté sloupala se z masa kůže,
podesáté vzdala to sama duše.
Pojedenácté byl to nečistý tah,
podvanácté nenasytný vrah.
Třináctý život není.
Poprvé a podvanácté se utopil,
podruhé a pojedenácté se nevzchopil,
potřetí a podesáté v plamenech uhořel,
počtvrté a podeváté láskou ochořel.
Popáté a poosmé na šibenici stál,
pošesté a posedmé skočil ze skal.
Třináctý život není.

Read More

Semínko matčiny zrůdnosti

Dovolte mi upozornění na lehce zvrácený čin, který se nedopatřením stal a vyvodil tak spousty otázek v choré hlavě zubožené osoby. Nechci se nikterak obhajovat, ačkoli si zrůdnost svého činu neuvědomuji, jelikož jsem v tomto ohledu značně indisponována logikou nezahrnující dostatek empatie s vámi čtenáři.
Vezmeme-li předpoklad, že pro první úrodu se nejprve něco musí zasít do země, zalévat a pečovat o to, tak jsem vlastně takovým špatným zahradníkem. Nejprve jsem pečovala o dobro svého dítěte, později zem zalila jeho krví a nakonec ho zasela do matičky země. Přešel rok a nevyrostlo nic. Ani stonek výčitek, ani kořínek černého svědomí.

Read More

Princezna a žabáci

Často hledala svou nadpozemskou spásu,
já žena po takových příbězích pasu,
proto mám přehled o každém úlovku,
vzhled, detaily a závěrečnou číslovku.
Většina z nich nestála za tu kocovinu,
ani jejich výkon nikterak nepominu,
proč nalévat se, abych je viděla pěkné,
když potom po nich ani pes neštěkne.
Užijí si svoje, sémě vesele rozsévají,
líbají, slintají a iniciativy se ujímají,
vypadají jako princové z pohádek,
ale nyní si udělejme ve věcech pořádek.
Ona každý večer doufá, že potká modela,
ale model v levném pajzlu do dívky nedělá,
takže v posteli žabák, co není mu dáno,
každopádně naděje umírá až ráno…

Read More

Právo, pomsta, smrt

Každý z nich měl právo pomstít vraždu dle svého nejlepšího vědomí a svědomí – mučit, týrat, zabít či nechat být zničení a zmaření lidského života. Spousta z nich toho hojně využívala, spousta z nich jen mlčky trpěla hry těch nejmocnějších jako nebohá zvířátka. Nikdo z nich nevěděl.

Ona toho chlapce znala, milovala, ctila a toužila spojit svůj život s tím jeho, tedy do dne, než zmizel a už se nikdy nevrátil. Ale jeho rodina to přešla mávnutím ruky, zapomněla na rebelského syna a investovala do těch poslušných. Ona škemrala, prosila, doufala, ale nepochopila.

Vigilantibus iura. Právo bdělým. Pomstu bdělým. Smrt bdělým. 

Read More

Jedna třpytivá dáma

Jako malá si s tím nezbedou hrávala,
přísliby věrné lásky mu stále dávala,
ale sešel velice rychle rok s rokem,
stala se z ní princezna takřka skokem.
Vlasy zapletené do krásných účesů,
a asi vámi trošičku jako autor otřesu,
když řeknu, že na svého přítele zapomíná,
a i přes to všechno je pro něj ta jedna jediná.
Každý den vidím ho stávat u snědeného krámu,
kde poprvé udělal z děvčátka kupec dámu,
tam, kde o iluze přichází nejeden žebrák,
kde chudým stává se i nejbohatší sedlák,
tam padne na vás zlé z vašeho bytí,
kde konec lidské populace se třpytí.

Read More

Genialita zrůdy

Zkrvavené tělíčko drobného děvčátka se ve stylu dadaistických obrazů rozvalovalo po bílé podlaze. Perfektně vypočítané úhly mezi odřezanými prstíčky, dokonale symetricky narafičený trup, ladně podtržené zlámanýma nohama a završené hlavou bez obličeje detektiva děsily. Pamatoval si naprosto přesně poslední podobné vraždy, inu pachatele stále nemohl nalézt.
Svým způsobem začal netradičního umělce obdivovat, jeho díla dokázala chytit za srdce nejen sadistu, ale každého, kdo se na ně podíval. Tolik utrpení a svobody v jednom nelidském činu! Byl mu na stopě už rok, toužil ho dopadnout a dozvědět se více o pohnutkách, ale cosi mu chybělo. Něco tak bolestně viditelného… Genialita zrůdy.

Read More

Umírající odstíny lásky

Labutí děvče prázdným sálem krouží,
její bytost po jiné neustále touží,
ale hlavou zní jí ona děsivá varování,
proč vyhnout se nástrahám milování.
Plavé vlasy září jako luna půlnoční,
jako duch vznáší se závistivci útoční.
Drobné tělíčko vzlyky se třese,
ačkoli jako princezna se nese,
tak v očích bolest pěje svou baladu,
kdo kdy přišel k tomu hloupému nápadu,
uvěznit ji do klece vykládané zlatem,
kdo stal se tím bezcitným katem?
Náhle tichý hlásek se zdvíhá,
chvilku rezonuje, slabě umírá,
poté stupňuje se v odstínech lásky,
vyzpívá nezodpovězené otázky,
zůstane jen nápěvek smrtelný,
ten zpěv kouzelný…
Co všechno jí vzal.

Read More

Moc sexy!

Samozřejmě lidstvo má nějaké ty své iluze, které už tak nějak z principu odmítá ztratit, proto se ani nedivím, že se občas chytám za hlavu nad výplody módy, která rukou nikoho povolanějšího neprošla. Neříkám tím, že se musíme všichni oblékat jako ze žurnálu, ale občas stačí zapojit trochu kůry mozkové a hned to půjde lépe…

Mám spolužačky, ostatně jako asi každý, ale ty mé se krapet liší od ostatních exemplářů. Jsou to totiž dámičky s kabelčičkami a snůškou hloupých řečí. Že to poznáváte? Ale co vás nemá! K těm „Pradám“ si totiž milé slečny oblékají tepláčky, potažmo legínky…  Moc sexy! 

Read More

Americký makeupový sen

Děsivá zjištění princezny,
že dámy musí být líbezny,
aby o ně někdo zavadil pohledem,
ale berte to prosím s nadhledem.
Nejprve to začne patláním pusy,
potom na oči třpytivé kusy,
trochu to zatáhneme řasenkou,
později doladíme s pudřenkou.
Sukýnka, šatičky, hedvábná šála,
a krásná hříva, co ve větru vlála,
ale realita maličko jinam směřuje,
později dívka svého počinu lituje.
Každé ráno nakreslit si obličej,
trička, co všechno malé zveličej,
vyžehlit bujnou kštici mučící,
nic není horšího jak vlasy vlající.
Čeká děvče marně, žádný bílý kůň,
ani žádný americký večírkový trůn,
před drakem nic ji nezachrání,
má jen svá sladká očekávání…

Read More

Velbloudí tasemnička

Znám spoustu lidí, kteří píší daleko lépe, než já kdy něco vytvořím (dobře, ono to zase tak složité asi nebude), ale svojí skvělou a oduševnělou tvorbu si schovávají do šuplíku na lepší časy. Vlastně tuhle potřebu chápu, protože dítě by nemělo vylézat do momentu, než se stane dokonalým. Asi důvod, proč nikdy žádnou malou tasemničku neporodím… U psaní, bohužel, tenhle blok nemám.

Ale nezazlívám jim to, když někteří se na druhou stranu řídí radou – nesnaž se, ukaž se. A ono se to přeci nějak vyvrbí, že ano… Taky bych chtěla být, mimochodem, velbloud. Ale co... něco vycházet musí, že ano.

Read More

Řasenka, lesk, kabelka, oblečení...

Znáte takový ten typicky ženský pocit? Ne? Ráda vám ho předvedu ze svého úhlu pohledu. Začíná to docela nevinně, máte si pokecat s kamarádem v kavárně, stanovíte čas na třetí a všechno si naplánujete jako správná americká vlogerka.
Přijde jedenáctá, vrátíte se z fitka, letíte do sprchy a modlíte se, ať je oběd udělaný včas, každopádně jako nevěřící Tomáš nemáte šanci se nahoře dovolat, proto k jídlu zasedáte v půl jedné. Dojíte v jednu, ale přece nemůžete jít v tom, co máte na sobě. Takže oblečení. K němu kabelka. Řasenka s leskem, jinak to totiž nejde. Anarchie. Křik. A zpoždění.

Read More

Tak trochu lesklá příšera

Budík vyzvání v danou hodinu,
stále rozmrzele zírám na rodinu,
šourám se z kuchyně do koupelny,
na vlasy útočím s urputností šelmy.
Trocha pudru, řasenky a lesku,
nemohl by mi nikdo říci blesku,
vlasy pečlivě narovnat,
oblečením sestry odrovnat,
vyvenčit psa a hurá na cestu,
bez hádek a bez protestu.
Škola, cvičení, učení a oběd,
pak se musím umýt opět,
zalehnout do postele,
kterou pes mezitím rozedere,
druhý den ráno budík zvoní dál,
aniž by se kdokoli ptal,
pokračuji ve svém stereotypu,
ale zatím se z toho nerozsypu.
Ona šeď je trochu příšera,
ale můžu říci – zítřek jsem prožila včera.

Read More

Dokonalé ingredience

Občas mám takové smutné potíže,
štvu tím všechno zvěrstvo poblíže,
dostanu neuvěřitelný chuť a hlad,
a lidstvo obestře známý chlad,
každý hlupáček bojí se smrti,
a ten strach pomalu ho škrtí.
Vážení, k čemu tohle moření,
potřebuji vše dokonalé k vaření,
nejraději mám mozečky umělců,
k čemu jsou mi orgány zbabělců?
Trocha inspirace s vanilkovým pyré,
špetka šílenství a maliny zbylé,
málo času a navrch čokoláda,
svoboda a k ní sladká marmeláda.
Mozečky povaříme, udusíme,
poté do trojobalu zabalíme,
podáváme s drabble dubnovým,
ale více o stravování vám nepovím.
Každý pisálek má právo na tajemství,
ať zahrnuje zombie či kanibalství…

Read More

Žena (zlo)činu

Paní kuchařka od vedoucího byla typická žena (zlo)činu, sledovala všechny detektivní seriály, které běžely, rozhlašovala vraha před koncem, což ředitele štvalo. Ale jelikož vývařovna se hodí každému lenochovi, tak se moc neozýval a jen skřípal zuby.
Jednou stala se prapodivná věc – z ledničky zmizel obrovský kus salámu, celých deset deka uschovaných pro vážené hosty. Každý zahradník, kominík a komorník prošel kontrolou a přísným výslechem, ale po salámu se slehla zem.
Nakonec vina padla na samotnou paní ředitelovou a její nadváhu! Ale to už musel pán domu zasáhnout a k hrůzné krádeži se přiznat.
„Pane jo… ale že to bylo salámu!“

Read More

Díky ti, příteli drahý!

Sedíte nad počítačem a slova moříte,
nad zdlouhavým článkem se potíte,
toužíte po kariéře světového novináře,
nálepce, kterou vám nikdo neodpáře.
A tak píšete, jedna tisícovka míjí druhou,
ještě nějaké pěkné ilustrace tuhou,
potom názor nejlepšího kamaráda,
může začít plánovaná maškaráda.
Prý máte tyhle žvásty spokojeně vyhodit,
pořádně kocovinku vychodit,
ale když druhého dne městem se šouráte,
údivem nad novinami padáte.
Obličej vašeho drahého a vaše řeč,
jak hloupě nahraná americká skeč,
on se šampaňským a kaviárem v hotelu,
vy s pivem a levnou ženou v motelu,
vy tvrdě názory své píšíc,
vracíte se na start bez čtyř tisíc.

Slov.

Read More

Ten vrah

Svým způsobem miluji noc a tmu, která obestře zrak, přinese roušku tajemna a nutí ostatní smysly bystřit, slyšíte náhle každé šustnutí a vnímáte i teplotu vašeho doprovodu. O úroveň vyšší napětí si pak užijete v lese, kde si při praskání větví připomenete všechny horory, které mohou za absenci vašich nehtů.
Já sama mám tmu ráda z úplně jiného důvodu. Ve dne se sice nahřívám na sluníčku, ale při měsíčku je to úplně něco jiného… Cosi se budí, touží vystrčit drápky a roztrhat každý dýchající objekt na kousíčky. Nejvíce hřeje pocit, že bych to byla já. Tam ve tmě. Ten vrah.

Read More

Jak se zbavit pruhů snadno a rychle!

Jedno děvčátko mělo rádo zvířátka,
štěňata, hříbata a nejvíce koťátka,
z celého srdce po jednom toužilo,
psími pohledy rodiče stále mámilo.
Proto přejícná srdce jednou zjihla,
do domácnosti přišla kočička štíhlá.
Žádná ušlechtilá krev, pouliční směska,
ale děťátko nadšeně si tleská,
jen vrásky mu dělají černé pruhy,
neboť nejsou tak krásné jak růžové stuhy.
Nejprve na to šla mýdlem a kartáčem,
po čase i hrozbami a střihačem,
ale oni hyzdí zvířátko dál,
a tatínek se tomu jenom smál!
Ani nenapadly sněhové vločky,
a domem vznáší se vůně vyprané kočky.
A marně řvou na malé školáky,
když brání se svými plyšáky…

Read More

Tamto u toho tamtoho

„Hej ty!“
„No, co se děje?“
„Nevíš, kam jsem si dal tamto… no… to…“
„Co to?“
„Takovou tu tu… no… mám to na jazyku.“
„Myslíš tu tamtu u toho tamtoho, jak jsou ty tamty?“
„Přesně tohle!“
„Tak to absolutně netuším.“
„Ale to musíš vědět! Takový ten tentononcek, bez něj to neuto…“
„Fajn. A trochu blíž by to nešlo?“
„Jak si po mně jednou chtěla udělat tu věc, tak to chci konečně splnit, ale za boha sakra nemůžu najít ten ten... To udělátko! Jak s tím uděláš takhle a ono se to utentuje.“
„Jo tohle! Jasně! Tak to jsem neviděla, promiň.“

Read More

Oběť cizího mlčení

Dětský křik sténá starým domem,
žena sedí v pokoji soukromém,
čmárá si brkem na papír psaní,
okázale nevšímá si toho štkaní.
Moc dobře ví, co se nahoře děje,
že její dcera opět vítá zloděje,
ukrutného vraha nevinnosti,
mlčí ale už jenom z povinnosti.
Proč schytávat další tvrdé rány,
když jiné facky jsou jí dány?
Málokdo ví o nečestné oběti,
jak manžel zná se jen k dítěti,
o zlu se nemluví, zlo se neslyší,
nevidí se, jen chování se omluví.
Co by společnost na rebelku řekla,
vždyť je to jen ženuška vzteklá.
Nemůže ponížit vlivného manžela,
proto raději vůbec nic nedělá…

Read More

Opečovávaný terč a trocha feminismu

Povím vám o slečně, která to v životě jednoduché neměla, ale zvládla si, jako ostatně většina žen, poradit. Jako malá si sice hrávala s panenkami, ale brzy zatoužila po dobrodružství, po službě vlasti. Prodrala se bahnem, zmlátila pár přidrzlých a vstoupila hrdě do armády.
Pak se vdala.
Stíhat vaření, praní a střílení se úplně nedalo, inu všechno vždy na poslední chvíli zachránila, dokud nepřišel okamžik její první zahraniční mise. Její opečovávaný balík zůstal spokojeně sedět na gauči, vodil si pohledné sekretářky a vykládal pohádky o mrtvé královně.
Pak se vrátila.
Znovu začala cvičit střelbu, ale tentokrát do takového slaměného panáka…

Read More

Poslední řezná rána

Jak ostrá ta věc mohla být?
Dokázala by i život vzít?
Zbarvila stěny rudými skvrnami?
Pokryla kůži bělostnými jizvami?
Zbavila by panických záchvatů?
Zajistila nenávist všech opatů?
Odstranila nenáviděný tuk?
Přerušila výčitek neutichající hluk?
Zdá se jako nejjednodušší cesta,
ale ty příběhy ze stejného těsta
obrovskou láskou končily,
inu kde by city se zjevily?
Příčinu nutno hledat stále,
proč děvče váží tolik i dále…
Zkusila vatu, ale kosti netrčí,
únava a mučení jí nestačí,
nenachází prostředek vykoupení,
touží po dokonalosti políbení.
Jen o dvacet kilo méně,
a bude tančit na baletní scéně.
Kam zajde labuť nejvíce,
než překročí neznámé hranice?

Read More

Býložravé masožravky

Obecně se o koních tvrdí, že to jsou zarputilí býložravci, kteří se nedotknou špinavé vody a ničeho, co by zavánělo masem, jelikož mají choulostivé trávení. Dlouho jsem tomu i věřila, vážení, ale pak jsem potkala dvě kobyly od nás ze stáje, které můj názor rapidně změnily.

Lucky – ušatec, skvělý skokan, ale také slečna, co si pochutnala na rohlíku se salámem. Následně také spořádala oběd jednoho ze stájníků a bez sebemenší újmy spokojeně straší svačináře dále.

Mistic Marlow – hříbě, tryskomyš a neuvěřitelný lidojed. Neexistuje stvoření, které by s větším nadšením okusovalo vaše maso z kostí.

Ale stejně ty masožravky musíte milovat.

Read More

Reklama na dobré nápady

Třeští vám ze svobody hlava?
Hlásejte ještě hlasitěji svá práva!
Trápí vás ze sladkého jídla kila?
Chmury zažene vám kamarádka Mila!
Nosíte jen samé špatné výsledky?
Pusťte z hlavy veškeré důsledky!
Cítíte se unavení v půli poledne?
Půlnoční dýchánek vám energii vyzvedne!
Pálí vás z běhu plíce?
Nedýchejte nikdy více!

Read More

Nechcete se mnou mít nic společného?

Zjistila jsem, že ve své egocentričnosti občas dospěji tak daleko, že toužím do světa internetu vykřičet všemožné výmysly a bláboly o své maličkosti, ale naštěstí se ve mně pravděpodobně něco zlomilo, takže většinu svých informací jsem zredukovala na deset absolutně nepodstatných a nesouvislých bodů.

Shledávám totiž krajně prapodivné věnovat se na svém webu tomu, jak se mám krásně, píšu básně a miluji takovou barvu jenom proto, že mi patří. Možná nejsem zajímavá nebo nemám vytetované záliby na ruce a neplánuji to. Těžko říci.

Závěr? Nedivte se tomu pssst, přijdu si asi více důležitá.

A nezaplácávám paměť nevinných obětí mé sobeckosti.

Read More

Psavcova slabůstka

Jako autor se k vraždění přiznávám,
a svědomí vašeho se poptávám,
zda má také tendence ubližovat,
miláčkům svým životy obtěžovat.
Vymlátit z nich hloupé nápady,
vypustit ošklivosti nálady.
Věc se má totiž takhle – byla jedna slečna,
a ta nežila, jen donekonečna
měnila svá knižní princátka,
a tak přišla do příběhu nejedna šarvátka.
Jeden blondýn a druhý zrzavý,
těžko říct, kdo bude více churavý,
když přijde její snoubenec mlátička,
a další odstavec jen samá rakvička…
Ale když má psavec sadistické sklony,
tak jednoduše zvoní pohřební zvony,
a kdo se na konec pohádky naší ptá,
tak ze všech zůstanu přeci jenom já!

Read More

Spokojená zapomínání a morální podpora

Uvrtat do něčeho Kaisu se mi zdá mimo jiné nemožné, ale na druhou stranu také krajně nepraktické. Ani netušíte, kolik času vám zabere neustálé kopání/řvaní/mlácení/křičení a psaní upozornění, že má něco udělat, vytvořit… A ona to všechno poslušně odkývne a stejně do druhého dne neví, protože i přes její věk ji skleróza pečlivě čistí paměť. Stejně jako minulý rok. A ten předminulý.

A i přes to všechno do drabblení šla znovu. Tentokráte dokonce na vlastní nebezpečí (a vůbec nezapomněla na to, že se něco takového vůbec koná, takže musí smolit večer v neděli téma ze středy). Inu hurá do toho! 

Read More

Sladká nedorozumění

Svěřím se vám, ale dávám vám povolení to ihned zapomenout. Jezdím na koni. Co mě k tomu vede? Síla? Nezkrotnost? Netuším, nebo vlastně… Neumím to vyjádřit, ačkoli svou slovní zásobu pokládám za dostatečnou. Slova mají neuvěřitelnou moc, sekají hlavy, uzavírají sňatky, lámou srdce, obhajují hříchy, ale občas nestačí.

Mezi vámi a tím zvířetem nemůže být porozumění řeči, jednoduše to nejde. Dochází tedy k omylům, chybám a nedorozuměním, ale o to krásnější pocit dosáhnout souladu a vzájemného pochopení. V tu chvíli mezi vámi totiž probíhá něco magického, tajemný duch jazyka, který nikdy nevysvětlíte, ale víte, že přesně tak to má být. 

Read More

Smrt velikonočního hlodavce

Asi nemá cenu nad počasím bloumat,
aprílové hrátky fyziky zkoumat,
ale nyní představme si prosím zajíce,
toho, jak malé děti milují nejvíce.
Všemi otvory lezou mu vajíčka,
za ouškem skví se oranžová čepička.
A pěkně všechno dáme do rovnice,
a to dohromady rovná se márnice.
Ptáte se snad proč, vážení?
On totiž také potřebuje krmení,
čokoládu a cukr rozdá dětem,
běhá celý den letem světem,
ale žádná dobrá mrkev na něj nečeká,
protože zima na cestě domů nijak nespěchá.
Unavíme tedy králíčka zběsilým běháním,
a znechutíme ho studeným kopáním,
protože co mrkev v zimě dělá?
Hezky pod sněhem vesele bělá.

Read More

Budoucnost v soustavě souřadnic

Nepokládám se za matematika, fyzika, chemika, biologa. Kupodivu, v rozporu s tím co si někteří myslí, ani za spisovatele nebo budoucího filozofa. Nepřemýšlím nad zaměřením. Pravděpodobně.

Ale k jádru věci… Nebudu vám vykládat o tom, jak jsem v mnoha ohledech proměnná. Rozhodně totiž nejsem ani x, ani y a v budoucnu to neplánuji. Ale čert ví, jak to dopadne. Věc se má totiž tak, vážení, zjistila jsem nemilou věc, která mne mate. Začínám nesnášet čísla. Nenávidím je dokonce tak moc, že proměnná se stala takovou modlou mé maličkosti. A řečnická otázka na závěr… Kdo by nechtěl být bohem, že ano? 

Read More

Nevinná a jedna sklenka

Slíbil jsem, že se změním, však já vím,
neustále nad psaným slibem dlím,
ale tehdy bych nevěřil, jak těžce
se člověk změní, přestane hrát pěšce.
Vábí mne půllitr piva, víno rudé,
sklenka whisky nebo vodky – co s námi bude?!
Odejdeš jako vždy před tím, však já vím,
jste ale oba moje všechno, co já s tím?
Uzavřeme dohodu, lásko moje nevinná,
zavřené oči jsou metoda velice účinná,
naliji si malého panáka, nebo i trochu více,
zase zrudnou mi studem bledé líce,
řeč se zakoktá, nohy zmotají,
ale i přes to tě prosím potají,
svého muže nepodezřívej,
a teď se nedívej.

Read More