středa 11. prosince 2013

Máme rádi Američany...

Oplzlý a tlustý Američan si líně vyvaloval své špeky ve starém zapoceném křesle, které, at už vypadalo jakkoliv, příšerně nevábně zapáchalo všemi možnými tělními tekutinami, věřte, že jeho historie je barvitější jak kdejaké kurtizány či konkubíny. Pivko přikládám k ústům a se zakaleným pohledem ucucával nejlevnějšího nápoje, co se kde našel a objevil. Občas šmátl zašpiněnými prsty do mísy s brambůrky, labužnicky si jich narval plná ústa a spokojeně poprskal všechno v dosahu dvou metrů.
Náhle se ozval zvonek, prořízl ječení nadšeného moderátora.
Neochotně se ta bečka zvedla a s nepříjemným zamručením otevřela dveře.
A kdo tam, co tam?
Zubatá!
Share:

0 comments:

Okomentovat