Válka

My bojíme se války, my nechceme kráčet dál,

netoužíme spatřit frontu, sen iluzi by nám vzal,

pro kráčíme tu jak ovce na popravu,

snad aby Vaše veličenstvo mělo zábavu?

Pošlete si svého syna k nám na frontu, do války,

ztratí naivitu dětství, malé mu budou zlaté sandálky,

nepřežije možná ani den, ani hodinu, ani minutu,

a pak uvidíte, že nejen prostá žena slzy roní tu.

Ale jste jak krtek v hlíně zahrabaný, před světem

takovým, jaký je. A vykládáte vašim dětem,

o princezně, o vojácích, o moci, co do svých spárů uchopí,

ale už jim neřeknete cenu, ten žal, co poddané utopí.

Jezera krve, hordy starých uniforem na spálené louce,

kde jeden čas sedávali milenci, sladká slůvka řkouce,

jenže vy neměl jste je rád, ta panna byla příliš krásná,

proto potkala je odporná a chladnokrevná smrt spásná.

Ale my si nestěžujeme, my stále pod vaší vlajkou bojovat jdeme,

veselých slov plné rty, i když stejně do jednoho pojdeme…