Skláním se, tiše si zpívám,
na potemnělý hřbitov se dívám,
v rukou kudlu, v očích strach,
jsem jen ubohý a nenasytný vrah.
Jsem jen loutka šedé eminence,
ani nepatřím mezi její oblíbence,
jsem jen jedna postava z mnoha,
která už nemůže odvolat se na boha.
Slunce mi již dávno nesvítí, nezáří,
všichni odporně se na mě tváří,
nedivím se jim, vzala jsem jim rodinu,
a nalila čerň na každou jejich hodinu.
Na okap padá děšť, v rytmu zpěvu,
se mnou cloumá se vlna hněvu,
další oběť po cestě se blíží,
a mě obrovský kámen na srdci tíží.
Stačil skok, krok a pak tupá rána,
a já znovu mohu vrahem býti zvána,
další život jsem zmařila, další krev prolila,
a šedá eminence? S úsměvem se chlubila.
0 comments:
Okomentovat