Dilema každého mého večera, kdy si spokojeně umírám pod dekou, jsem tak unavená, že dokonce ani do toho psiska nekopu, aby se klidilo z mojí postele (nemá ji co okupovat). A přemýšlím. Samo o sobě to zní trochu jak zázrak, jenže pak si člověk řekne, že by měl jít jako opravdu spát, že si z něj možná nedělají legraci. A ve stylu všech filmů, všech pohádek (nepočítám filmy, na které jsem moc malá) se zakryje pokrývkou. Jenže ono je trochu vedro. Tak se odkryjeme, ale kam se schoval náš dojem estetický? Utekl?
Pod dekou, nad dekou, kdo se má rozhodnout!
0 comments:
Okomentovat