Projížděla mnou obrovská bolest. Tělo se mi trhalo na tisíce kousků. Jediné, co mě stále drželo při životě, byla má láska Jasper a vidina malého dítěte, které se právě dobývalo z mého klína. Něco ostře škublo. Vytryskla mi slza. Stiskla jsem silněji Jasperovu ruku a snažila se veškerou bolest potlačit. Náhle se mi zatmělo před očima. Poslední, co jsem viděla, bylo malé děvčátko v Jasperově náruči.
"Budeme ti říkat Isabello," zašeptala jsem tiše a odklonila hlavu. Dva tesáky mi vnikly do tepny a vypustily jed. Přeměna začala. Celou tu dobu jsem myslela na Jaspera a malou Bellinku, kteří na mě čekají. Chtěla jsem jí vidět. Malé poloupíří děvčátko… Je nádherná. Ačkoliv jsem ji neviděla, vím, že bude patřit k tomu nejsladšímu a nejkrásnějšímu, co kdy lidský svět spatřil…
Otevřela jsem poděšeně oči. Ta ohromná bolest přešla. Srdce již doplesalo, ale moje myšlenky se vracely k posledním chvílím mého lidského života. Viděla jsem Edwarda sedícího na židli. Hlavu měl založenou do dlaní a jeho oči zářily temnou barvou. Všichni chodili tiše se skloněnou hlavou. Panovala tady pohřební nálada.
"Co se stalo?" zaječela jsem. Jasper se na mě utrápeně podíval. Doteď si pamatuji ty oči, když mi říkali: "Alice, Isabella je mrtvá."
0 comments:
Okomentovat