Otevřela jsem okno. Pomalu jsem si lehla do postele a čekala. Měl přijít Edward, ale já si v koutku duše přála, aby přišel někdo jiný. Bylo mi jedno, jestli upír, nebo člověk. Chtěla jsem se znovu zamilovat. Nevím, proč jsem to Edwardovi dělala, ale potřebovala jsem pryč. Pryč z kruté reality, že je Edward jenom můj. Prostě to bylo moc jednoduché. Sliboval mi věrnost navždy. Milovala jsem ho, to ano, ale vzdal se tak lehce. Nebyl to boj. Prostě mne měl.
Náhle se ozvalo zaskřípání a v místnosti se někdo objevil. Nebyl to Edward. Poznala jsem to i podle postavy. Byl menší, ale zato silnější. Pomalu jsem se naklonila a rozsvítila lampičku na stole. Uviděla jsem tvář anděla. Tak neskutečně krásný. Pískové vlasy, rudé oči a bledá pleť. Nebyl to nikdo z Cullenů. Nemohl. Takhle krásný nebyl Edward ani nikdo jiný.
"Jsem Bella," řekla jsem pomalu. Bála jsem se, že při prudším pohybu, ten překrásný přelud zmizí. Dívala jsem se do těch nádherně karmínových očí a bědovala. Proč jsem se zasnoubila s Edwardem? Tenhle anděl byl stokrát krásnější.
"Já jsem Alec. Alec Volturi," řekl tím nejkrásnějším hlasem. Byl jako samet. Hebký a jemný.
Chtěla jsem promluvit, ale nešlo to. Krk mne pálil. Dívala jsem se do těch očí. Bála jsem se ho. Mohl mi ublížit. Jenže v očích se mu zračila taková láska, že jsem přestala pochybovat. Zbytek noci jsem si jen užívala jeho přítomnost. Nezajímalo mne, že na to Edward přijde, nezajímalo mne, že tady nemá co dělat. Neměla jsem žádné otázky. A to bylo naposled. Ráno zmizel a už se nevrátil. Naposled jsem viděla toho temného anděla. Ačkoliv stále žiji s Edwardem, na toho nočního návštěvníka nikdy nezapomenu. On navždy zůstane v mém srdci. Snad se objeví. Doufám. Projdu klidně celý svět, abych našla mého upířího nočního návštěvníka.
0 comments:
Okomentovat