úterý 1. dubna 2014

Tvrdí, že toho chci příliš


Nikdy jsem toho nechtěla mnoho,
jen peníze, slávu, úspěch a lásku,
ale to přeci každý, to je zase toho,
a přibalte nesmrtelnost a žádnou vrásku.
Nikdy jsem toho vlastně nechtěla příliš,
jen občas nějakou špetku citu,
ale ty určitě nad marnotratností šílíš,
potěší tě i paprsky slunce svitu.
Přijdu si trochu nelidsky, nebudu ti lhát,
ale každý jsme nějaký, ach ty slavný pisálku,
a až příště budeš se mě na něco ptát,
zapomeň na svou morálku.
Já toho vlastně moc nechci, neblouzni,
stačí mi vyždímat samu sebe,
jednoduše tohle rychle překousni,
ale jedno ti povím – chci jen svůj kousek nebe!

Sepsáno v rámci Duben měsíc drabble 2014 na téma Kousek nebe.
Share:

2 komentáře:

  1. Verča..
    happy-every-day.blog.cz

    Pěkná a zajímavá báseň :)

    OdpovědětVymazat
  2. Jak ty to jenom děláš? Takové básničky... Vlastně jsi jediná, jejíž poezie se mi líbí, asi to bude tím, že i přes svojí naprostou tupost přes poezii, dokážu alespoň částečně těm tvým rozumět a celé to téma, takové to trochu sadistické a morbidní, takové trochu načernalé a v tomto případě pravdivé, vlastně tu odhaluješ, respektive jen dáváš na vědomí, že i nejskromnější člověk, je vlastně chamtivý, jako každý člověk, každý chce peníze, lásku, úctu, respekt, slávu, moc a mnohem více, lišíme se jen v tom, jak moc to umíme ovládat, jak moc náš rozum umí potlačit tyto touhy, nic víc, myslím, že to je to, co mě na této básni zaujalo.

    OdpovědětVymazat