Světem kdesi bloudíš, vím o tobě,
jednou cestu si najdeš, slibuji sobě,
rozumíš více než kdokoliv jiný,
nejsou to jen hlásky – jsou to činy.
Vidím se v každém tvém pohybu,
vím, co uděláš, poznám tvou chybu,
radostí řinčím, když uhodnu fráze,
a tohle je ta neskutečná života fáze,
kdy srdce najednou zaslepí rozum,
vzepře se všemu – i tvým úhozům.
Protože já chápu, proč krev tě láká,
já nepochybuji o tom, že tobě se smráká,
že stejně jako já moc dobře tušíš,
že jen pohledem na krev se vzrušíš.
Tohle nemá dlouhého trvání,
Tohle chápání.
Tohle doufání.
Tohle spílání.
Tohle milování.
Sepsáno v rámci Duben měsíc drabble 2014 na téma Spřízněná duše.
0 comments:
Okomentovat