Něco divného se každé ráno děje,
k apokalypse náš svět nejspíš spěje,
jsou strašná ta churavá rána,
kdy cizí postel mnou je stlána,
kdy cizí city v srdci nosím,
kdy o návrat snažně zoufale prosím.
Nemám ráda cizí těla – o tom žádná,
jsou neforemná, beztvará, prostě vadná,
mají svoje vlastní priority, sny a touhy,
obličej s akné, po něm šminek šmouhy.
Není nic lepšího než být sám sebou,
když vlastní neurony hýbou tebou,
když cítíš svojí atypickou silnou vůni,
když v tvém pokoji polokrysa si trůní,
když nejsi jednoduše zlato dokonale ryzí,
ale ta kůže je pouze tvoje – nikoliv cizí.
Sepsáno v rámci Duben měsíc drabble 2014 na téma Cizí kůže.
0 comments:
Okomentovat