Jak (ne)podlehnout lemře

čtvrtek 30. dubna 2015

Žila jsem pro spoustu chlapců,
od rebelů k té skupince laskavců,
s některými se vodila za ručičky,
jeden starší, další mladičký,
ale pak jsem potkala tu lemru,
takovou, co najdete jen jednu,
která nevěnuje vám hezký úsměv,
a máte pocit, že nemůžete uspět.
Sice vypadá jako ztělesnění snů,
jako noční můra osamělých dnů,
ale neudělá pro vás zhola nic,
a vy snažíte se doufat v trochu víc.
Pak začali chodit zamilované dopisy,
a s nimi ty nejkrásnější narcisy,
jenže pohled kudrnatého blonďáka cíl neminul,
jako by snad iniciativu vyvinul…
Tak vyhrál ten, co nic nenapsal.

Což máme vlastně krapet společné.

2 komentáře:

  1. Tohle docela dobře vystihuje, že člověk chce to, co nemůže mít. Alespoň tak jsem to pochopila. V tomhle ohledu jsme všichni divní a platí, že každý svého štěstí, v tomhle případě spíš budoucího neštěstí, strůjcem. Krásné napsáno, jedna z mých nových oblíbených od tebe :)
    - Eliza

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji! :) Je to pravda, že člověk chce to, co nemůže mít. A často děláme hodně neracionální volby, které ale nějaké odůvodnění určitě mají. :) Hold když je blonďaté a kudrnaté... :)

      Vymazat

 
FREE BLOGGER TEMPLATE BY DESIGNER BLOGS