Jaké to bylo? Dokonalé. Jinak to vlastně ani nešlo, jednalo
se totiž o perfektní exemplář teoreticky bezchybného genetického kódování
rodičů. Smálo se to, plakalo to a pohybovalo se to s elegancí nevídanou,
žvatlalo to hláskem rusalek a v těch růžových šatečkách vypadalo… k sežrání.
Jakpak by ne, dalo se to připodobnit k nepopsanému plátnu
předurčenému k velikému uměleckému dílu. Mohlo to vymyslet lék na
rakovinu, zachránit svět, najít lásku či se stát duševně čistým obrazem Doriana
Greye.
Jenže by to muselo nejdříve vyrůst. Abych to upřesnila… to
bylo novorozeně.
Bylo. Než ho kdosi rozřezal a předhodil psům.
Smutný to osud.
0 comments:
Okomentovat