(S)vázaná

Jednu jedinou hloupoučkou věc žádal,
do ní tím pocit bezmoci vkládal,
jak má zabránit té řetězové reakci,
aby zajistila bezmeznou satisfakci?
Copak lze zastavit srdce bušící?
Zklidnit v cévách krev bouřící?
Donutit dech volně ze rtů splývat?
A bez zčervenání se do jeho očí dívat?
Poslechnou ji nohy, než se v rosol promění?
Převezme racionální myšlení zpět velení?
„Víš, v tomhle mám krapet ruce svázané,
a trochu se obávám, že snahy předem prohrané.“
„Snad můžeš to alespoň zkusit?“
„A proč mám vlastně tohle v sobě dusit?“
„Protože jinak tě, maličká, začnu lovit,
a nejen na paži lano tě bude zdobit…“