čtvrtek 19. března 2015

Čáry kardinálského roucha

Tlumíš city a prázdně zíráš,
jako ten kousek dřeva zmíráš,
tvé srdce zchvátí plameny,
poslední hranice jsou strženy.

Zbytky tvých družek ve větru vlají,
nevinní lidé hloupě se ptají,
krvavé strůžky barví stěny z kamene,
škrábeš kůži z kovového řemene.

Kdo chrání tě, chuděro malá,
rudý plášť a černá šála,
velectěný kardinál španělský,
andělský majetek či škleb ďábelský?

Každý přeci ví, co za čáry umíš,
že temnou stranu před světlou volíš,
kouzelnice nečistá, satanova špína,
lid křičí - vinna, vinna, vinna.

V jeptišském hávu nemístně vypadáš,
na sokyni svou se stále vyptáváš,
co sestřička tvého milence,
čí nosí malého kojence?

Bohatého italského dvorce,
papežského stolce,
vlastního bratříčka,
cizího kmotříčka?

Obáváš se správně zlatého anděla,
kampak se tvá záře poděla?
Není větší lásky než mezi sourozenci,
jsi nic, stejně jako vyděděnci.

Ze stejné krve zrození,
k pádu předem zvolení,
k sestřičce nestav se zády,
užívej chvíle své vlády.

Čarodějko malá a hloupá,
jedna část tebe marně doufá,
jejich vztah stejně nerozvrátíš,
jsi jen prach - a v prach se obrátíš.
Share:

2 komentáře:

  1. Moc pěkně napsáno. Pouto mezi sourozenci je často velice pevné a myslím, že je to dobře. I když někdy to může být protivné a zlé, pokud se jeden ze sourozenců nedokáže vyrovnat s tím, že druhý někoho má...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji. :) Pouto mezi sourozenci je různé, to každopádně. A občas se bohužel stane i tohle... :)

      Vymazat