středa 10. prosince 2014

Kamarádky


Trocha rudých rtů, vrtění boků, alkoholu a neředěného přátelství...

Stála tam s cigaretou v rudě natřených rtech a boty na podpatku se houpaly na dvou prstech, drobná chodidla neklidně přešlapovala v kaluži a s rozcuchanou záplavou rusých vlasů si jí pohrával vítr, jenž také rval slova od úst a znemožňoval naši vzájemnou komunikaci. Zírala na mě tím vyčítavým pohledem malého loveného srnečka a požadovala vysvětlení toho, co se právě v tom baru stalo, inu má opilá mysl zůstala soustředěná na jeden konkrétní bod – rozteklou řasenku jak ze starého romantického filmu o emo stylu, co nám pokaždé dokázal vykouzlit úsměv na rtech. A následovalo kritické hodnocení jejích proporcí, zjištění, že ve skutečnosti nedosahuje dostatečné výšky a popravdě ani výbava za moc nestála. A kratičká minisukně s rádoby svůdným tričkem ve stylu mořské panny tomu také moc nenapomohla.

Zdála se dokonce i více opilá než já a to si dala jen nějaké levné břečky, asi neměla na nic víc, protože každý bohatě vypadající chlapec se jí obloukem vyhnul. Připadala mi chvilku jako stíny bezdomovců, co se tiše plíží nocí a vybírají odpadky, ale nikdy jsem se neopovažovala jí cokoliv z toho říci. Zachovala jsem i dostatečně střízlivou mysl, abych jí mohla jen oplácet oční kontakt a při tom všem si tiše gratulovat nad svým dnešním úlovkem. Stál za hřích, lhát bych si nemohla, proto jsem její rozhořčení odsoudila už v počátku.

Stalo se vám někdy, že se celý váš život proměnil v jeden nekončící večírek? Nám ano. Někomu nahoře se nejspíše zdálo, že vypadáme dostatečně únosně, aby pozvánky na největší pařby přicházely i do naší schránky. Od té doby obě kašleme na školu a užíváme si života. Není v tom nic pubertální, ale ztratila jsem iluze o tom, že se uživím svým mozkem, mohu prodat jen vzhled. A ona to, že mě zná.

A právě dnes večer se konalo v baru takové milé posezení s chlapci z lepší společnosti, co v budoucnosti budou vydělávat na pohledné manželky, a mezi nimi se také nacházel drahoušek mojí milované kamarádky. Asi z toho čekala lásku nebeskou, svatbu, spoustu dětí, veliký dům a narvanou skříň, ale neumím si představit, že by jim to vyšlo. On měl na víc. A hlavně se nechal na údajně zamilovaného příliš lehce zmanipulovat.

Tak málo stačilo a plazil by se po kolenou, abych si ho všimla. Lehké zavrtění boků, začervenání nad jeho pochvalou, zamrkání a okaté upíjení drinků. A poté ubohá ignorace, vášnivé tance se všemi přítomnými bez ohledu na následky, letmé dotyky doprovázené vzrušeným šepotem a nakonec sladký příslib něčeho, co mu pravděpodobně stejně nikdy nedám. Nevím. Nejsem si jistá. Bude záležet na náladě. Rozmaru. Chuti.

Šla na něj příliš logicky, nechala se zlákat vidinou něčeho lepšího, ale geny stejně nezapřela. Sex přeci nedělá nesmrtelnou lásku, není to čaroděj neexistujících věcí, ale relativně příjemná kratochvíle, ukojení přírodních pudů. A ona mu ho dala, co víc po ní žádat? A nyní se vraťte o pár odstavců výše k jejímu vzhledu a zkuste si na tu otázku odpovědět. Nic. Jako vždy.

Známe se už dlouho, nebo alespoň takhle se na všech akcích prezentujeme, jenže náš vztah nikdy nefungoval na principu rovnováhy, někdo vždy musí v něčem vynikat. Ona hezky zpívala nebo tak něco, ale ta informace se zdála všem tak nepodstatná oproti všemu ostatnímu. Potřebovala zhubnout, plastickou operaci, přebarvení vlasů a trochu rozumu, co by jí řekl, jak na věc. A ona z toho nic neměla. Jenom mě.

„Jsi svině.“

„Já vím.“

„Kamarádky?“

„Kamarádky.“
Share:

1 komentář:

  1. Většinu povídky jsem tak nějak nevěděla, co si úplně myslet, případalo mi to chvílemi hodně abstraktní a na zamyšlení. Ale líbilo se mi to, trochu mi to připomnělo pár lidí :D Hezky napsáno a suprovej konec, četla jsem to dvakrát :) Syp víc takovejch :D
    - Eliza

    OdpovědětVymazat