úterý 7. října 2014

Nenechte se rušit

Zatuchlé okolí saténových šat,
za maskou safírů ukrytý had,
pasy stažené průbojnými korzety,
prameny podnikají svévolné výlety.

Parfém přebíjí nechutnost potu,
do falše balí vražednost hrotů,
skřípavý smích hudbu ruší,
nevinní hosté máloco tuší.

Chuť vyvolává pára z masa,
s hříchy tančí lidská rasa,
pýcha, závist, hněv a smilstvo,
ach, ach, nestřídmé to tvorstvo.

Zazní první nesourodé tóny,
osmou hodinu odbíjí zvony,
šustění látek o mramorovou podlahu,
ve smyslných tónech ztrácí rozvahu.

Letmé dotyky s tucty příslibů,
zapomínají na večerní modlitbu,
první krůčky menuetu smrti,
ve víně lahvičky jedů drti.

Slabounká pohlazení milenců zhrzených,
třpytivé slzičky naivek zmámených,
a v tom dveře skřípají a odhalují,
tvůj sen, noční můru tvojí.

Nejdražší látka na ladné siluetě,
lehkost rtů, co ochromí tě,
laní pohled kukadel křišťálových,
slabé objetí paží alabastrových.

Kaskáda havraních loken,
pohybuje se baletním krokem,
sladká slovíčka vzrušeně šeptá,
svěží dech na šíji tě lechtá.

Dlaně obmotáš kolem vosího pasu,
zaposloucháš se do kadence hlasu,
ukradneš pár hříšných políbení,
odbije půlnoc - a už jí není.

Marně hledá ten, kdo slibuje,
chlapec, co dokonalost miluje,
nenachází více radosti,
utápí se v palčivé bolesti.

Lok vína, sklenka whisky,
zběsile trhá růžím listy,
neurvale uráží dívky pohledné,
propadá se do jámy bezedné.

Hostitel netuší, co s běsnícím mládím,
hlavou mu hraje - už se nevrátím,
rozťatý, nezdvořilý a drzý,
skončí tohle divadlo velmi brzy.

Usedá se k bohaté hostině,
zády otáčí se k jménu, rodině,
netrpělivě vrčí, jídlo netknuté,
rudé víno na ubrus rozlité.

Sluha další karafu přináší,
medový koláč se právě roznáší,
lokl si - znovu a zas,
chvátí ho náhle smrtelný třas.

Hrdlo se svírá, vyvrhuje krev,
smrtelná křeč, operní zpěv,
nedostatek kyslíku, hnilobný pach,
poslední soud, pekelný vrah.

Na zem se hroutí a padá,
odhaluje světu svá záda,
prach jsi a v prach se obrátíš,
lehkomyslnost bytí nevrátíš.

Krásná neznámá - na lopatkách ležíš,
ubohost svou s trestanci měříš,
hlupáčku, chudinko malá,
bůh ví, jestli za to stála.

A znovu spouští se čarodějní sabat, 
proč se v pochybném úmrtí hrabat,
pojďme znovu tančit, moje dětičky,
již nevyrostete ve větší zrůdičky.

Nenechte se rušit.
Share:

1 komentář:

  1. To je řádná délka teda o.O
    Tohle mi hrozně připomnělo jeden film o francouzských kurtizánách, ani nevíš, jak moc a to myslím v dobrém. Vyvolávalo to podobné emoce, to prostředí mi přišlo dost podobné...Možná taky trochu Popelka co se mění v Godzillu. Určitě to v sobě má nějaký příběh, taková trochu hororová pohádka, řekla bych.
    - Eliza

    OdpovědětVymazat