Nevinnost

Zírám na plátky bílých růží,
hledím na smetanové podlaží,
co ladí s tvou namodralou kůží,
rozbité zrcadlo, co chmury odráží.

Ležíš si tam čistá, voňavá a spící,
poprvé a naposledy na odiv vystavená,
mizící anděl nad milujícím dlící,
ach, ty moje princezničko vymodlená.

Vychutnávám si poslední chvíle,
než nahrnou se k nám plačící davy,
až budu muset ostatní pustit ke své víle,
uposlechnout ty slabomyslné mravy.

Vím, že nikdo z nich nedostal více než já,
ale měla jsi snad v plánu další podarovat,
dala si mi duši, odevzdala tělo, stala se má,
tak proč si toužila jiného obšťastňovat?

Ty ani netušíš, jak moc přál jsem si tě odradit,
vyhnat ti z hlavy ten hloupoučký plán,
ale tys zvládla mne svou tvrdohlavostí rozladit,
nemohl jsem tušit, že za slečnu Smrt tě vdám...

Nežádám odpuštění, rvalo mi to celé tělo,
když nutila si mě k tomu hrůznému činu,
nezapomenu, jak se tvé tělo podemnou chvělo,
ale máš na tom, láskou, svou vinu.

Chtěla si vzletět k nebesům a nechat mě v moři bolesti,
utěšuji se jen tím, že odchod usnadnil nám cestu,
zbavil jsem tě vzduchu a budoucí neřesti,
přijdu za tebou, neboj, musím uniknout trestu.

Oni to nepochopí, hledají vraha děvčátka,
špatně se dívají - jsem spasitel ženy,
zlého pána, co rozdává otrávená lízátka,
ach, jen tvé prosby byly vyslyšeny.

Nezapomínej, že si pro tebe jednou přijdu,
ale chvilinku si, malá, počkáš,
a pak s tebou jako Severka vyjdu,
jen pár let a svého snu se dočkáš.

Zbavit tě pozemského trápení, těžkostí,
já cítil jsem to jako svou povinnost,
utnout muže, původce srdečních bolestí,
když připravil jsem tě o tvou nevinnost...