pátek 28. srpna 2015

Hajej sladce

Podívej se na zelený kopec,
skloň se před silou minulosti,
umírala zde panna a její lovec
trhal jak pes zbytky nevinnosti.

Podívej se na opuštěný hrad,
omluv se hříchům historie,
on utíkal a neotáčel se vzad,
za mrtvou už slzy neprolije.

Podívej se na rozpadlé stavení,
pouč se z chyb minulosti,
tam dva rozdílní podlehli vábení,
cejch nevěrných jim neodpustí.

Podívej se na čerstvý hrob,
kde po mém boku jsi stával,
za těch krásných barevných dob,
za ruku si mě brával.

Podívej se na obnaženou mrtvolu,
co v rakvi tiše spinká,
už není žádné pospolu,
jen naše dcerka neživá.

Hajej sladce, ratolesti nevěrníků.
Share:

2 komentáře:

  1. Už první sloka mě zarazila do židle, jako, tohle umí s básničkou málokdo :D Nějak jsem čekala něco jiného a pak "Hmmm, ahá" xD
    Nějak jsem se nezorientovala. Nejdřív mi to přišlo jako náhodný zločin a potom, že ti dva se znali...Je to podle mě zčásti hodně nadnesené a zčásti konkrétní. Musela jsem si to přečíst dvakrát, abych se dokázala správně do básně vžít, ale je to nádherně napsané, bezvadně sis vyhrála se slovy...Jako ty piš, piš piš piš, protože na básničky jsi fakt machr.
    - Eliza

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. První sloka pravděpodobně vyzněla přílíš... mohutně. Na poměry celého příběhu, myslím. Obecně jsem to původně chtěla pojmout jako lásku k vlasti, vzpomínkám a minulosti, jenže poté mi vypověděl mozek službu a vrátil se do zajetých standartů. :)
      Jsem ráda, že se ti básnička i přes skákání z tématu na téma líbí. Nechtěla jsem jít příliš do hloubky a nechat čtenáři trochu prostoru, ale zdá se mi, že poslední dobou už nechávám jen a pouze místo pro ostatní. :) Děkuji moc za pochvalu, snad se mi podaří něco vytvořit. :)

      Vymazat