sobota 14. června 2014

Troška patetična

K čemu vlastně všechna moudrost světa,
když jedna hloupá patetická lidská věta,
dokáže zabít v sekundě každou snahu rozumu,
a já s tupým výrazem se k tobě přisunu.

Co se to děje, proč neovládám to planutí,
jsem jako suché dřevo – a ty sirky škrtnutí,
přebírám si, vymýšlím a nesnesitelně žárlím,
a každým bludným výjevem se mámím.

Ty víš, co děláš – tvé oči mluví více než dosti,
ale k mé neuvěřitelně hluboké zlosti,
maskuješ mne do role strůjce veškerého zlého,
děláš ze mne zloděje prostoru tvého.

V životě jsem na ni nevztáhla ruku, tak nechápu,
proč za vinu mi dáváš vrstvu jejího mejkapu,
proč každé její zranění z povolání ženy v nouzi,
v tobě tak urputnou agresi vzbouzí.

A tak přišla první rána – nos křupe o klouby,
valí se z něj krev, zbytku nevinnosti hroudy,
a tak přišla druhá rána – ruka na dvě půlky,
bolí to zatraceně více než v noze kulky.

Ale co je tahle bolest oproti té touze,
když upřeš na mne ty své zraky dlouze,
a pak dlaň kolem krku obmotáváš,
hrubou partii silnějšího rozehráváš.

Nepotřebuji kyslík, v ten moment skoro zmírám,
ale na tebe, svůj jediný sen, láskyplně zírám,
co mohu od života chtít, co mi tě nahradí,
jsi více než nějakého románku pozadí.

Víš, zemřela bych pro ta dvě primitivní slova,
jen abych je mohla slyšet zase a znova,
za hloupé miluji tě a modré z nebe ti dám,
jenže na tohle, zlato, musíš přijít sám…
Share:

4 komentáře:

  1. Jako první musím říct, skvělý, nádherný lay o.O Vážně se mi moc líbí!
    Někdy v průběhu básně jsem zapomněla, že je to báseň a vžila jsem se do toho jako do příběhu a to podle mě bylo supr :) Moc se mi to líbilo a zároveň to bylo takové pravdivé, co známe ze života. Nemám co vytknout :) Těším se na další ;)
    - Eliza

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, ten starý lay mi strašlivě lezl na nervy, musím se přiznat. Byl takový okoukaný, tak doufám, že tenhle vydrží o něco déle. :) Díky moc, jsem ráda, že se ti líbí, já jsem z ní byla pekelně na nervy. :)

      Vymazat
  2. Verča..

    Taky se mi líbí tvůj nový dess. :)
    A báseň je taky skvělá, jako by ti vyšla přímo z nitra srdce, alespoň tak na mě působí. Povedené, vážně :)

    OdpovědětVymazat
  3. Krásná báseň, moc se mi líbí, vypovídá o světě a lidech na něm, na to, jací lidi dokážou být, a abych řekla pravdu, ten nový dess se k té básničce tak trochu hodí, lidský mysl i vesmír, to jsou podle mě dvě nekonečně neznámé, spousta úvah, možností a domněnek a pravda přitom pluje někde daleko, či se snad některých z těch řečí jemně dotýká, a vlastně ani není poznat, kde se pohybuje. Obojí představuje jistou nekonečnou hloubku a upřímně se mi to líbí, zbožňuji něco, u čeho může být pravda cokoli a také nic.
    Dobře, zpátky k básni, opravdu jsem se do ní začetla, sice jsou se párkrát musela pozastavit a trochu popřemýšlet nad smyslem, však víš jak jsem vůči poezii slepá a nevnímavá, řekla bych, že všechno, co jsem vypustila v prvním odstavci je tak neskutečná kravina, nemožná, že je asi každému jasné, jaký ignorant jsem. A přesto mám tvoje básně ráda, i když je moc dobře zřejmě nechápu, z nějakého důvodu si je moc ráda čtu.

    OdpovědětVymazat