Útěcha

středa 26. března 2014

Zírala jsem do brzkého rána,
kávu v ruce, noviny na stole,
pozorovala, jak otvírá se brána,
jak děti radostně běží ke škole.

Vítr hrál si s korunami stromů,
slunce prohřívalo srdce lidí,
a polibky věnoval den tomu,
kdo jeho náladou se řídí.

A dělo se toho spoustu, zázraky,
všechno tak příšerně obyčejné,
lidé hrnuli se mezi šedi oblaky,
všechno znovu jiné, ale i stejné.

Viděla jsem, jak chlapec slzy roní,
viděla jsem, jak dívka se směje,
slyšela, jak její zvonek zvoní,
a ona v cizí náruči se chvěje.

Všimla jsem si také šedého stínu,
jak prázdně na zraněného hledí,
cítila jsem její bolest, její vinu,
ach ti lidé ubozí, ach ti lidé bledí.

Vdechovala jsem tu jejich ignoraci,
pásla se na zatemnění myslí,
sledovala tu slečny nudy inscenaci,
všimla si, jak naději si v sobě syslí.

Nestačil jim tenhle den, chtěli více,
nežili oni okamžiky, viděli budoucnost,
a na nesplnitelných snech lpíce,
neuvědomovali si svou hloupost.

A každý v ten moment byl tak trochu sám,
ale přesto jen součást stáda ovcí,
věřte mi, nerada nad tímhle tady lkám,
ale i my emoce – i my jsme jenom lovci.

A kdo by o tom měl vědět lépe jak já,
když jsem ta, co na pomoc přispěchá,
když jsem ta, co všechno vám dá,
já, pro všechny spásná – útěcha. 

2 komentáře:

  1. Verča..
    happy-every-day.blog.cz

    Pěkná báseň, má smysl a verše krásně plynou.
    Co se týče zápisu do Affs, omlouvám se, že jsem se neozvala dřív, ale zapoměla jsem si to kontrolovat. :D Takže pokud to ještě platí, ráda tě příjmu. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Je krásná! Má úžasnou atmosféru! :')
    'A každý v ten moment byl tak trochu sám,
    ale přesto jen součást stáda ovcí' nejkrásnější část básničky. To si zapamatuju!

    OdpovědětVymazat

 
FREE BLOGGER TEMPLATE BY DESIGNER BLOGS