Na dostaveníčko s chemií

Všechno to začalo poloacetalovou vazbou, která měnila Fisherovy vzorce na Haworthovy. Pravá strana dolů, levá nahoru a ze šestiuhlíkatého sacharidu se jako zázrakem stal pětiuhlíkatý cyklus propojený kyslíkem. Nic složitého.

Ne všichni jsou si ale vědomi, že poloacetál už někde potkali, proto chvilku trvá, než sepnou ty správné synapse. Následně nejistě dodržují těch pár jednoduchých pravidel, co před chvilkou zasvištěla v podobě mechanického vlnění vzduchem. Celí šťastní dokreslí poslední dvojku a pohledem na tabuli se chtějí ujistit o své genialitě.

A ejhle, tam se skví jakási pokažená patlanina pana magistra. A záblesk pochopení se rozplyne jako zlato v lučavce královské.

Read More

Přenádherná zvěrstva

Skutečně jistým půvabem vynikala,
neuvěřitelně krásná na kanibala,
okouzlila každého nebohého muže,
než ho s nadšením stáhla z kůže.
Hostila v čistém domě bankety,
lidské plíce v sekané umlety,
radila přítelkyním s milostnými trably,
než dveře ocelové panny sklaply.
Nakupovala všechno nejdražší,
zbožňuje mučení, smrt jí nestačí.

Nebyla žádná květinka.

Měla povolání dámy v nesnázích,
a přesto máloco ji rozhází,
když se k ní žene statečný hrdina,
má už v hlavě drobounká dívčina
dávno vymyšleno, co s ním dále,
jak zneužít ho ke své chvále,
jak rozcupovat jeho existenci,
jak udržet si místo mezi svými oblíbenci.

Ani ona nebyla květinka.

Read More

Zhnusení vládcovy ženy

Neexistoval jediný důvod, proč by tu trosku před ní měla milovat, nedokázala na něm ani při vší své snaze najít jedinou vlastnost, která by jí imponovala, která by zmírnila to nesmírné zhnusení, co se jí rozlézalo pažemi jako červi.

Kým byl? Nechutnou břečkou splácanou ze slepého obdivování, prázdného tlachání a průměrného života, maskou nacpanou kaší ze zbytků. Neměl v sobě nic – jediný pevný bod, jediný mužný rys, stal se směsicí tupých nálad, narušených výroků a nesmyslného žvatlání.

Sžíral ji pocit, že s ním jeho šarádu hraje, že předstírá nevědomost. Nevidí, jak si obléká svou lživou zbroj. Ocel vládce.

Nenáviděla ho.

Read More

Vše, co z nás zbylo

Z rozbitých věcí jsme stvořeni,
k primitivním věcem zvoleni,
ve městě andělů s ďáblem sezdáni,
zubem času na tváři popsáni,
ve velkém světě nadobro ztraceni,
vším reálným doslova zmateni,
oparem alkoholu něžně objati,
hříšnými světci z nenávisti počati.

Dočista zlomení již od narození,
vidíme cestu tam, kde není,
bloumáme světem, hledáme útěchu
s lahví vodky, zbraní a bez dechu,
na hraně střechy nohama houpeme,
koktejl z kyselin slavnostně pijeme,
na život připíjíme tělům v márnici,
křtíme je zrcadel střepy tisíci.

Víme, že nevíme nic,
ale nechceme znát víc,
vše zvrácené se v nás sváří,
nejsme na smrt už moc staří?

Read More

Nereální lidičkové

Děvče hledalo vzdáleného přítele,
(no netvařte se zase tak kysele)
je jisté, že nebyl to nikdo blízký,
nějaký vojáček z texaské vísky,
ale jako zpestření života ideální,
ti lidičkové přišli jí úplně nereální.
Jenže pak jednou přišla chvíle,
kdy do kytiček šla její píle,
náhle chtěl jméno, adresu a věk,
a pardon – asi každý by se trochu lek.
Nejlépe přál by si její podobu,
proto raději po pštrosím způsobu,
do hroudy písku zastrčila hlavu,
ujišťujíc se, že zajisté po právu,
neodpovídá, nepíše, neslyší, nevidí,
po dalších nápadnících se raději nepídí,
Na závěr taková drobná poznámka,
sice anonymní – ale pořád seznamka.

Read More