Jahody, hory, práce a spousta dobré nálady

úterý 14. července 2015

První týden prázdnin přišel takřka jako spasení před absolutním zhroucením. Nevytýkám nic škole, ale už byl čas si od toho všeho trochu odpočinout a přestat vídat ty samé tváře zas a znovu. Tím není řečeno, že mi moji spolužáci vadí ba ani omylem, obdivuji je a svým způsobem zbožňuji, ale všechny drby už dávno všichni vědí, každá historka byla řečena desetkrát... Znáte to. Možná v tom hraje roli, že jsme spolu tak dlouho, inu pokaždé před volnem na všech tvářích vidíte, že se vzájemné vztahy pořádně vyhrocují. Rozhovory sklouzávají spíše k výčtu chyb a profesoři se do toho marně snaží odvykládat poslední chybějící látku.

A když vám tečou nervíky, není nic lepšího než si koupit knihu. Jenže to mám tak trochu zakázané, proto jsem zvolila tuhle možnost... :)

Co se mého volna týče, tak mám spoustu plánů na to, co bych chtěla udělat, kam pojedu a co si stanovím za cíle. A ráda bych se s tím trochu podělila a pověděla vám, jak to se mnou prozatím vypadá, a proč blog trochu zeje prázdnotou (ale snad dlouho nebude).

Vysvědčení dopadlo skvěle, proto jsem dostala takovou moc pěknou odměnu... :) 

Nejprve jsem se tedy vypravila do Prahy k tetě, která si nás od úterka do soboty vzala na návštěvu. Pokud se ptáte, koho myslím tím nás, tak mám dvě sestry. Počasí bylo nádherné, slunečné a jednoduše úchvatné, takže to vypadalo na pořádnou opalovačku na zahradě s bazénem, dobrým čtením a spoustou rybízu a jahod. Myslím, že tolik ovoce jsem asi nikdy nesnědla. Bohužel na fotografování jsem se moc nahřála, tudíž žádné jahodové fotky nebudou... A věřte, že mě to mrzí. 

Za zmínku pak stojí výstava Smrt, která se aktuálně nachází v nové budově Národního muzea. Pokud někdo váháte, zda se tam jít podívat, nebo jste o tom nikdy neslyšeli, tak to určitě zkuste, stojí to za to. Najdete zde historii pohřebnictví, mumie, různé úhly pohledu na smrt, zajímavé informace... A jestli máte mladší sourozence, tak nezoufejte. Pro ně to sice úplně vhodné není (tedy snesou tak první dvě výstavní místnosti, tu třetí bych raději vynechala), ale spolu s touto výstavou zde najdete i Noemovu archu se spoustou vycpaných zvířátek, o kterých občas ani nevíte, že existují. Já si to rozhodně užila. (Jen tak mimochodem na druhou výstavu se šlo díky mé sestřence a bratránkovi, nikoli sestřičkám.)

Mimochodem je také kousek od nové budovy Národního muzea jeden veliký Neoluxor, že ano... A když mám za chvilku ty narozeniny (dobře, na konci července, ale i tak). :) 

A pak se sbírali v samosběru jahody. Sladké, úžasné, mňamkózní, ale po tom týdnu jich bylo tolik, že by jeden plakal. Málem bych zapomněla! Každý večer probíhal za asistence tety a mých sourozenců filmový večer, kdy jsme se vesele podívali na všemožné a nemožné horory. Tudíž skvělý úvod do prázdnin. 

Byla bych tenhle článek sepsala již dříve, jenže už v neděli se opět odjíždělo. Zatímco se celé naše malé městečko smažilo ve vlastní šťávě, já si užívala krásná panoramata Krkonoš, dlouhé výšlapy a vymodlené boudy v horách. Myslím si, že bych asi neměnila. 


Koukněte na ty modré dálky... :) 

Nechce se mi to nijak zvláště rozvádět, ale alespoň pár poznatků bych snad měla. České hory určitě stojí za to, nádherné výhledy na lesy, bublající říčka a člověka často ani nenapadne si nandat sluchátka. Pokuste se občas poslouchat věci okolo vás trochu pozorněji, vnímat zvuky (a třeba i klávesnice u počítače, zubního kartáčku nebo vody tekoucí do hrnku s dobrou kávou...). 


Ona zmíněná voda, která byla jednoduše nádherná a moc mi připomněla mé milované Skotsko. :) 

Sněžka vypadá trochu jako Václavské náměstí. Abych se rychle opravila, tak tím je myšleno spíše množství lidí. Jeden by nevěřil, že kdosi v televizi vyprávěl pohádky o vylidněnosti českých pohoří. Buď jsem trošičku slepá, nebo někdo lehounce kecal. 



Ale když se daří, tak se daří a máte trochu svatého klidu... :) 

Labe je sice v horách nádherná a čistá řeka, ale ten pramen... Líbí se mi ten nápad s městy, která se okolo něj rozkládají, ale ta betonová studánka je spíše vtipná. Každopádně cesta tam rozhodně stojí za to. 

A poslední... všechno zlé je pro něco dobré. (Protože Kai rozesmál déšť na cestě k Mumlavským vodopádům a dobrá nálada ji od té chvíle nepustila.) 

Víte, že v Knihy Dobrovský měli letní slevu? Já to nevěděla, jenže po cestě z Krkonoš jsem se nedopatřením dostala zase do knihkupectví... 

Mám před sebou nový týden, po několika schůzkách v mém novém pracovišti jsem konečně jako brigádník nastoupila a už včera se pořádně zapotila! (Dobrá, dobrá, mohlo za to vyřizování pochůzek ve městě, ale znělo to tak krásně...) Mám tedy rozvrh, kdy bych se tam plus mínus měla objevit, ale není to naštěstí každý den, tudíž snad najdu čas i na jiné činnosti. Například čtení, zvelebování blogu nebo psaní. 

Ještě na závěr pár spíše administrativních záležitostí. Nelekejte se, jde o informace ohledně povídek, básniček a těchto článků. Jen by mě zajímalo, zda vás tato okénka do mého života baví, či zda bych je měla omezit a vrátit se čistě k literární tvorbě. Plánuji pár povídek, nebojte se, ale znáte mě, jeden nikdy neví, kdy se do nich doopravdy pustím (inu přísahám, že jedna tu leží rozepsaná). 

A ještě mi slibte jednu maličkost - až dočtete tento článek, usmějte se prosím. Uděláte mi tím obrovskou radost! Pokud vás cokoli napadne, máte zajímavý postřeh, najdete gramatickou chybu, chcete se podělit o informace o sobě, nebo máte návrh, co bych měla ještě vyzkoušet během prázdnin, tak se rozhodně ozvěte do komentářů. Moc se na vás těším příště! 

Vaše Kaisa FireFlie

2 komentáře:

  1. To s těmi spolužáky mám podobně, až na to, že jejich tváře nemůžu vystát tak nějak celoročně, nejen před volnem xD Tohle není kniha - Až dodělám destrukční deník, určitě si jí taky koupím :)
    Na Smrt bych se ráda šla podívat, dost mě to zajímá :) Jelikož v Praze bydlím, tak snad nebude problém prostě jednou zvednout zadek xD
    Skotsko taky miluju! :) A takhle nafocené to vypadá nádherně a sammozřejmě je i v reálu :) Já mám hory ráda, lesy, prostě i to, že tam je tak příjemně, má to úplně jinou atmosféru.
    Jinak mám taky teď brigádu, tak přeju hodně štěstí, třeba o tom i něco napiš! :) Těším se ale na všechny tvé další články ;)
    - Eliza

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám své spolužáky dost ráda, jsou to vskutku úžasní lidé, ale ono po deseti měsících toho začíná být na jednoho trochu moc. :) A když se k tomu připočtou ta léta, co jsme spolu, tak je ponorková nemoc asi přirozený důsledek. :)
      Snad jsi to zvládla, skutečně je to nesmírně zajímavá a inspirující výstava, jakkoli divně toto konstatování vyzní.
      Skotsko je doopravdy nádherné, o tom žádná. Nejraději bych se tam zase vrátila, až budu mít možnost, tak bych se znovu prošla po těch nekonečných pláních a podívala se nádherné anglické stavby... Miluji Británii.
      Snad nějaké brzy přijdou. :)

      Vymazat

 
FREE BLOGGER TEMPLATE BY DESIGNER BLOGS